csenfrdeitplruskes

Základy typografie

Autor: Jakub Lysák

Typografie = nauka o tom, jak má tiskovina vypadat, aby byla dobře čitelná, snadno se v ní orientovalo a aby působila esteticky. Typografie je také klasické umělecké řemeslo, které se několik století vyvíjelo klidně a plynule, neboť technologie knihtisku se dlouho v zásadě neměnila.

V současné době velké rozšíření počítačů, vývoj jejich programového vybavení a možnost kvalitního tisku umožňují prakticky každému, aby se pustil do přípravy tiskoviny. Je řada tiskovin, zejména drobnějších (pozvánky, oznámení, letáky), které si dnes připravujeme sami a ani nás nenapadne, že ještě docela nedávno jsme se museli obrátit na odborníky. Také rozsáhlejší dokumenty pro tisk připravujeme často na počítačích, doma nebo v práci, až do konečné podoby. Výsledky podle toho občas také vypadají.

Typografická pravidla sice nejsou dogma, ale měl by je znát každý, kdo se pouští do tvorby tiskovin a zvláště laici by se jich měli držet.

Typografické jednotky

  • existuje několik typografických měrných soustav, nás budou zajímat jen některé:
  • anglosaská (monotypová) měrná soustava
    - 1" (inch, palec) = 72,27 points (= 2,54 cm)
    - 1 point = 0,351 mm
    - 1 pica [pajka] (stupeň písma) = 12 points = 4,217 mm
  • Upravený systém pica (Adobe)
    - upraveno pro počítačové použití
    - 1" = 72 points
    - 1 point = 0,353 mm
    - 1 pica = 12 points = 4,233 mm
  • Didotova měrná soustava
    - používá se v klasické sazbě ve většině evropských zemí
    - 1 m = 2 660 bodů
    - 1 bod = 0,3759 mm
    - 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm
    - nepoužívá se v počítačové sazbě

Čtverčík

  • čtverec o hraně odpovídající velikosti písma
  • horizontální (relativní) typografická míra pro mezislovní mezery, velikost zarážky apod.
  • em = celý čtverčík
  • en = polovina čtverčíku

Písma

Základem každého dokumentu jsou písmena. Pokud nás zajímá jejich tvar a jiné vlastnosti, pak mluvíme ne o písmenech, ale o písmu. Latinkové písmo obsahuje malá písmena (minusky, minuskule), velká písmena (verzálky, majuskule), číslice, diakritická znaménka (akcenty), interpunkční znaménka, závorky, uvozovky, matematická znaménka a další znaky.

font = písmo uložené jako data na počítači, soubor s přesným popisem tvaru písmen určitého typu písma.

  • Bitmapové fonty
    - tvar písmene je určen body v matici
    - nelze zvětšovat nebo zmenšovat beze ztráty kvality
    - datový tvar pro každou velikost
    - hardwarově závislé (tiskárny)
  • Vektorové fonty
    - tvar písmene je popsán matematicky pomocí obrysových křivek
    - (skoro) bez problémů měním velikost (transformace)
    - před zobrazením vektorových fontů na displejích a tiskárnách se provádí rastrování
    - hinting = pomocné údaje pro rastrování malých velikostí (pro malé velikosti přímo bitmapový obraz písma) - TrueType (B-spliny), Adobe Postscript (Bezierovy křivky)

Písmová osnova a některé písmové pojmy

 

  • účaří - základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah
  • duktus - výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce
  • stínování - zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků. Kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická
  • tah písma - kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd. Podle tvaru se rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah
  • dřík písmena - hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena
  • serif (patka) - příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter
  • hladká sazba je sazba z jednoho stupně, druhu a řezu písma sázená do odstavců

Klasifikace písem

  • důležité znaky charakterizující typ písma:
    - způsob zakončení tahu (má / nemá patku)
    - má-li patku, její přechod na hlavní tah (oblý / ostrý přechod)
    - stínovaný / nestínovaný tah
    - je-li tah stínovaný, směr stínování, kontrast mezi silným a slabým tahem
    - duktus – síla tahů
    - proporce písma
  • podle těchto znaků se rozlišuje celá řada skupin písem, pro naše účely postačí rozlišovat:
    • bezpatková (grotesková, sans-serif)
      - absence patek
      - tahy stejně silné, slabé stínování
      - málo zdobená
      - např. Arial, Tahoma
    • patková (antikva, serifová)
      - tahy písmen zakončeny patkami
      - mají obvykle stínování
      - např. Times New Roman, Bookman
    • kaligrafická a dekorativní
      - vychází z kaligrafických skriptů - z písem volně ručně psaných - na speciální druhy tiskovin (vizitky, reklamy, svatební oznámení...)
  • jiná klasifikace - podle šířky písmen
    • proprocionální - písmena jsou různě široká M × l, číslice jsou stejně široké
    • neproporcionální - všechna písmena jsou stejně široká. Používá se např. při vkládání programového kódu do dokumentu.

     

  • pro hladkou sazbu se používá proporcionální patkové písmo s jednodušší kresbou, neboť ony patky opticky vytvářejí linku řádku a lépe vedou oči při čtení
  • písma bezpatková jsou výhodná v kartografii (názvy na mapách), hodí se na bilboardy a je možné je použít i v nadpisech nebo v tabulkách
  • v jednom dokumentu nepoužívat více než 3 rodiny (typy) písma a pokud možno takové, které se k sobě hodí
  • pokud jsou písma z různých skupin, musí se výrazně lišit
  • čím delší text, tím čitelnější písmo používat (pro hladkou sazbu se nehodí ozdobná písma)
  • bezpatková písma jsou lépe čitelná za šera (letáky, titulky, nadpisy)

Velikost písma

  • přesněji: stupeň písma. Vyjadřuje určitým způsobem výšku písma, původně rozměr horní plochy na kovové liteře.
  • skutečná výška písmen závisí na konkrétním typu písma, různá písma téhož stupně mohou mít různé výšky odpovídajících písmen
  • udává se v bodech (points) a volí se podle formátu a typu tiskoviny
  • malé písmo brzy unavuje zrak
  • u velkého písma lidské oko není schopné naráz obsáhnout více písmen
  • pro děti předškolního věku 20, 24 bodů
  • dětské knihy 14, 16 bodů
  • učebnice, knihy většího formátu, odborné práce sázené na formát A4 11-12 bodů
  • většina knih 10 bodů
  • časopisy a rozsáhlá knižní díla 9 bodů
  • noviny, knihy malého formátu 8 bodů
  • slovníky, jízdní řády, telefonní seznamy, poznámky, vysvětlivky 5, 6, 7 bodů
  • čtení rozsáhlejších textů tištěných menším písmem než šestibodovým zraku škodí
  • v kovové sazbě měly jednotlivé stupně písma i svá jména, např. 8 b petit, 10 b garamond, 12 b cicero
  • v jednom dokumentu nepoužívat více než 3 velikosti jednoho písma
  • velikosti by měly být zřetelně odlišené
  • maximálně 4-5 velikostí v jedné sazbě
  • u nadpisů se často používá větší písmo, které by mělo být aspoň 1,2krát větší než písmo odstavce

Řezy písma

  • řez písma je varianta písma, která se svou kresbou liší od základního písma, od kterého je odvozena a s nímž má společnou písmovou osnovu (tj. výškové proporce) a základní kresebné znaky (např. patky)
  • rodina písma (font-family) - všechny řezy jednoho písma
  • ne každé písmo musí mít řezy
  • běžné řezy: obyčejné (regular), tučné (bold), kurzíva (italics), tučná kurzíva (bold italics)
  • některé rodiny mají mnoho řezů
  • podle duktu („síly písma“): slabé (light), obyčejné (regular, book), polotučné (demi, bold), tučné (heavy), extratučné (black, extra bold)
  • podle sklonu: stojaté (normal), skloněné (oblique)
  • podle šířky: zúžené (condensed), normální, rozšířené (expanded)
  • kapitálky - varianta písma, u které mají malá písmena tvar písmen velkých. Lze je simulovat verzálkami sázenými na střední výšku písma (na minusky).
  • Texty sázené kapitálkami, polotučným písmem nebo verzálkami se čtou pomaleji než texty sázené normální antikvou, tedy minuskulemi se začátečními verzálkami. Tyto řezy písem by se měly objevovat jen u krátkých textů nebo při vyznačování.
  • jednotlivé části textu odlišovat raději různými řezy než různými typy písma
  • celkový počet řezů písma v jednom dokumentu by neměl přesáhnout 6-8

Odstavec

  • základní významová a formátovací jednotka textu při hladké sazbě
  • každý blok textu ukončený znakem konec odstavce (typicky se explictně označuje <p> nebo se vkládá klávesou Enter)

Odstavcová zarážka

  • obvyklý způsob rozlišení odstavců
  • posunutí prvního řádku odstavce vpravo
  • velikost zarážky se předepisuje v počtu čtverčíků nebo půlčtverčíků základního písma a ovlivňuje ji stupeň velikosti písma, šíře sazby a proklad mezi řádky
  • musí být v celém textu stejná, nemá být menší než 1 em, obvyklá velikost je 1 em, u širší sazby 1,5 až 2 em
  • klasická úprava je taková, že první odstavec za nadpisem nemá zarážku a následující odstavce ji mají. Pokud po sobě jdoucí odstavce nemají odsazené první řádky, je třeba mezi nimi dělat mezery (proklad).
  • alternativní začátky odstavce: odrážka, číslování, iniciála. Je možná také úprava, kdy první řádek je předsazen před ostatní.
  • první řádek odstavce nesmí být osaměle na konci stránky. Takovému zapomenutému řádku říkají typografové vdova.

Východový řádek

  • poslední řádek odstavce
  • musí být delší než odstavcová zarážka, alespoň o 1 em kratší než úplný řádek
  • nesmí být osamoceně na začátku stránky; takovému utečenému řádku se říká sirotek

Zarovnání odstavce

  • pro zarovnání textu vzhledem k okrajům jsou čtyři možnosti: vlevo, do bloku (tj. k oběma krajům), vpravo, na střed
  • obvykle se odstavec zarovnává vlevo
  • u speciálních tiskovin na střed (plakáty, poznámky)
  • zarovnání do bloku může zhoršit čitelnost a vzhled dokumentu, zejména při malé šířce stránky a při krátkých odstavcích

Proklad

  • řádkový proklad (mezera mezi řádky)
    - určuje se vzhledem ke stupni písma, typu písma a šířce sazby, ovlivňuje tmavost / světlost stránky a čitelnost textu
    - obvyklý proklad pro písmo 9–12 pt je 2 pt
  • proklad mezi odstavci
    - optické oddělení odstavců, větší než řádkový proklad
    - oddělení odstavců ornamentálním prvkem

Mezery

Mezery mezi písmeny

  • dány šířkou znaku
  • počítačová sazba je umožňuje zmenšovat i zvětšovat. Změně mezer mezi písmeny se říká prostrkávání. Zvětšování mezer mezi písmeny se někdy užívá k zvýrazňování, viz dále.
  • u větších písmen v nadpisech a titulcích (asi od 16 pt) je třeba přizpůsobovat mezery konkrétním dvojicím písmen tak, aby mezery v celém slově působily na pohled rovnoměrně. Tomuto vyrovnávání se říká cizím slovem kerning. Příklad:
    MN × AV

Mezislovní mezery

  • vhodná mezislovní mezera je 1/3 em
  • při zarovnávání sazby vzhledem k oběma krajům dochází k úpravě velikosti mezislovních mezer. Proto bývá stanovena minimální (1/4 em) a maximální (1/2 em) mezera.
  • tvrdá mezera (též pevná, nezlomitelná) - vkládá se na místo, kde nesmí dojít k zalomení řádku. Typicky jako speciální symbol (&nbsp;)

Zvýrazňování slov v textu

Zvlášť důležité časti textu můžeme zvýraznit některým z následujících způsobů:

  • kurzívou (anglicky italics)
  • tučný (polotučným) písmem (anglicky bold), případně tučnou kurzívou
  • VERZÁLKAMI (velká písmena), nebo KAPITÁLKAMI S PRVNÍM PÍSMENEM VELKÝM (angl. small caps)
  • jiným písmem (vhodné zejména pro vkládání zdrojových textů programů nebo html kódu, pro které se používá neproporcionální písmo)
  • "uvozovkami" nebo 'apostrofy'
  • jinou barvou písma
  • p r o s t r k á v á n í m, kdy mezi jednotlivé znaky vložíme mezeru (nejlépe takovou, aby v  ní nemohlo dojít k chybnému rozdělení řádku)
  • podtrháváním nebo přeškrtnutím

Za vhodné způsoby lze považovat první tři (kurzíva, tučné písmo, kapitálky). Jiná barva písma se prozatím používá spíše u elektronických dokumentů (www stránek). Prostrkávání již patří do minulosti (do éry psacích strojů). Podtrhávání a škrtání snižuje čitelnost textu, a proto je lepší se mu vyhýbat (podtrhávání je navíc nevhodné u www stránek, kde koliduje se zavedených označováním odkazů na další dokumenty). Rovněž není vhodné používat větší písmo pro zvýraznění textu uvnitř odstavce, neboť by nepěkně rozhodilo vzdálenosti mezi řádky (jako např. v tomto odstavci).

Interpunkce

Tečka, čárka

  • píší se těsně za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera
  • mezera se nepíše, když následuje další znaménko
  • pokud věta končí zkratkou, další tečka se nepíše
  • pokud věta končí pomlčkou, nepíše se za ní tečka
  • tečka se nikdy nepíše za nadpisem
  • popisky a legendy k obrázkům se neukončují tečkou ani tehdy, skládají-li se z více vět
  • je-li celá věta v závorkách, je tečka uvnitř a naopak:
    Je to tak (a nejinak). Je to tak. (A nejinak.)
  • končí-li věta výpustkem (...), další tečka se nepřidává. Výpustek se píše jako speciální znak, nikoliv jako tři tečky.

Dvojtečka, středník, otazník, vykřičník

  • píší se těsně za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera
  • za dvojtečkou píšeme malé písmeno, následuje-li jedna věta (souvětí). Začíná-li po dvojtečce delší text nebo přímá řeč, píšeme po ní písmeno velké.
  • středník se užívá mj. při výčtu: Za chyby v novinách odpovídá a) korektor redaktorovi; b) redaktor šéfredaktorovi; c) šéfredaktor mně; d) já sobě.

Uvozovky

  • píší se těsně k výrazu nebo větě, kterou uvozují
  • v češtině se používají uvozovky „ “, případně « » (tzv. francouzské), vždy jednotně v celém textu. V cizojazyčné sazbě je třeba dbát pravidel příslušného jazyka (anglické uvozovky “ ”).
  • ve smíšené sazbě se řez uvozovek řídí podle řezu prvního slova
  • pokud je uvozena celá věta, sází se její ukončovací interpunkční znaménko před uvozovku, v případě, že se uvozuje pouze jedno slovo nebo část věty, sází se tečka za uvozovku
  • chceme-li např. v přímé řeči dát nějaký výraz do uvozovek, použijeme jiný druh uvozovek (francouzské, anglické) nebo ‚ ‘
    Soused řekl: „On se tím ‚proslavil‘ už dříve.“

Spojovník (divis)

  • používá se k označení dělení slov nebo jako spojovací znaménko ve složených výrazech
  • při dělení se sází těsně k poslednímu písmenu první části děleného slova, pokud se použije jako spojovací znaménko, sází se bez mezer. Například: Praha 10-Strašnice, česko-anglický slovník
  • pokud je jako spojovací znaménko posledním znakem na řádku, je třeba jej zopakovat na začátku řádku následujícího
  • je podstatně kratší a tlustší než pomlčka

Pomlčka

  • naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části textu; významově je rovna čárce, a tedy pomocí pomlček lze oddělit vloženou část věty
  • pomlčkou (na rozdíl od spojovníku) nesmí začínat ani končit řádek (výjimku tvoří přímá řeč; v tomto případě se přímá řeč nepíše do uvozovek a je od pomlčky oddělena mezerou)
  • okolo pomlčky (na rozdíl od spojovníku) se píší mezery. Pouze v případě, že místo pomlčky můžeme dosadit jakékoli slovo (až, do, versus...), okolo pomlčky mezery nepíšeme.
    7–9 dní, rychlík Praha–Most, otevřeno 8–12 h
  • nesprávné je také použití pomlčky místo znaménka mínus, protože obraz neodpovídá šířce znaménka plus (+)
  • pomlčka není na klávesnici (je tam spojovník), v počítačové sazbě se pomlčka obvykle píše jako -- (dva spojovníky za sebou)

Apostrof (odsuvník)

  • označuje se jím vypuštění, odsunutí nějaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadně znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou čárkou. Píše se těsně ke slovu.
  • někdy se také apostrof používá k označení zkráceného letopočtu, a to v novoročenkách, na plakátech, popř. jiných tiskovinách jako součást typografické úpravy (rok '98)

Závorky

  • dávají se do nich části textu, které jsou do věty volně vloženy a nejsou její přímou součástí
  • v hladké sazbě se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimečně složené (svorky) {}
  • závorky se píší těsně ke slovu, vně je mezera
  • dává-li se do závorek celá věta, sází se tečka uvnitř závorek, pokud je v závorce pouze část věty, sází se tečka až za závorku

Ostatní znaky

  • značka § (paragraf) - sází se bez tečky a odděluje se od čísla pevnou mezerou
  • znak & (ampersand) - se používá ve firemním označení, kde je obyčejně spojkou dvou jmen ve významu spojky a. Z obou stran se odděluje pevnými mezerami
  • hvězdička a křížek (* †) - znaménka pro narození a úmrtí (hvězdička se používá též při odvolání textu) - se od letopočtu, popř. od jména oddělují pevnou mezerou. (* 1926, † 1998)

Číslice

  • v běžném souvislém textu se nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovy. Výjimku tvoří pouze letopočty, data a spojení čísel se zkratkami (100 m, 50 mm). V odborném textu používáme číslice.
  • je-li číslo záporné, píšeme znaménko minus bezprostředně před číslici (-12)
  • používáme desetinnou čárku, nikoli tečku. V delších číslech oddělujeme číslice vpravo i vlevo od desetinné tečky po trojicích mezerou (pevnou), např.: 12 465; 0,265 23. Nevhodné je psát 2 milióny 300 tisíc, chybné je 2,300.000 a nepřehledné je 2300000
  • věta by neměla začínat číslicí (píše se slovy nebo se věta přestylizuje)
  • násobné číslovky píšeme dohromady, např. 20letý, 250krát, třikrát dva metry, 16bitový
  • početní úkony a poměry se píší s mezerami, rozměry a skóre bez mezer. Například 5 + 3 = 8, ředíme v poměru 3 : 1, ale rozměr je 10×11×12 mm, hosté prohráli 1:3
  • při psaní čísel ve smyslu od–do píšeme pomlčku (nikoliv spojovník) bez mezer, viz výše. Nevhodné je psát výrazy typu 3–5 000.
  • nepíše se cca 450 (píše asi nebo pravděpodobně 450)

Datum a čas

  • datum se správně píše s mezerami (4. 5. 1981)
  • den je vždy vyjádřen arabskou číslicí, měsíc buď slovně, nebo arabskou či římskou číslicí s tečkou
  • letopočet se píše vždy číslicemi bez vynechání prvního dvojčíslí, výjimku tvoří pouze určitá spojení (Nagano 98)
  • za nevhodné se považují zápisy dat 4. V 1981, 4/5 1981, 4/V 1981
  • hodiny a minuty oddělujeme tečkou bez mezer
  • minuty a sekundy oddělujeme dvojtečkou bez mezer
  • desetiny sekund od celých sekund desetinnou čárkou bez mezer
  • správně zapsaný čas je tedy 15.55:20,4
  • u sportovních výkonů vyjádřených časem se hodiny od minut a minuty od sekund oddělují dvojtečkou (18:56:13)

Další výrazy s číslicemi

  • symbol měny se píše někdy před, někdy za číslici (záleží na konkrétní měně). Pro české koruny platí následující pravidla: Pokud je číslo celé, klade se značka měny oddělená mezerou za číselné označení. Pokud je částka uvedena s desetinnou tečkou, píše se symbol měny před číslici, která je oddělena mezerou: 20 Kč; Kč 20,90; 20,-
  • označení fyzikálních jednotek se odděluje mezerou, pouze v případě, že tvoří jedno slovo, píšeme je bez mezery 4 m (= čtyři metry) × 4m (= čtyřmetrový)
  • procenta a promile (%, ‰) se oddělí mezerou, mají-li význam podstatného jména. Jsou-li čteny jako přídavné jméno, píší se bez mezer. Například: Vyšlo to na 100 %. Tato šťáva je 50%.
  • stupeň
    a) teplota - stupeň Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od čísla je oddělen mezerou: -10 °C
    b) velikost úhlu - značky pro stupně, minuty a vteřiny jsou těsně u číslice, za nimi je mezera: 12° 33´ 20˝
    c) stupeň alkoholu se sází jako jeden výraz bez mezer: 12° pivo.
  • poštovní směrovací čísla se píší s mezerou po prvních třech číslech (270 34).
  • telefonní čísla se oddělují mezerou po třech číslicích (800 123 456)

Zkratky

  • věta nesmí začínat zkratkou - v takovém případě se zkratka vypisuje
  • zkratky z více slov spojené do jednoho slova se píší s jednou tečkou na konci (např. tj., nikoli t.j.)
  • iniciálové zkratky (USA, NATO) nemají tečky
  • některé zkratky se skloňují (fa, pí)
  • slovíčko viz není zkratka (je to rozkazovací způsob od slovesa vidět), takže za ním nesmí být tečka
  • píšeme-li text verzálkami nebo kapitálkami, je třeba malá písmena ve zkratkách vysázet minuskulemi. SPOTŘEBA 300 kWh ZA ROK

Dělení slov

Slova se dělí podle pravopisných pravidel a estetických zásad. U některých dokumentů se slova nedělí nikdy.

Pravopisná pravidla

  • Slovo dělíme na původní části podle toho, jak vzniklo. Složená slova se dělí přednostně v místě složení (Česko-moravská vrchovina), víceslabičná slova se dělí s ohledem na stavbu slova (předpona - základ - přípona). Například vyjmout dělíme vy-jmout, nikoliv vyj-mout
  • Nelze-li využít tohoto pravidla, slabikujeme.
  • Shluky souhlásek můžeme dělit libovolně. Dělení však musí být v celém dokumentu jednotné, proto se obvykle nechává na konci řádku jen jedna souhláska. Například čerstvý dělíme čer-stvý nebo čers-tvý nebo čerst-
  • Rozdělit lze i dvě sousedící samohlásky, mezi nimiž vyslovujeme zřetelné j (tzv. hiját). Nelze dělit dvojhlásky au, ou. Například materi-ální, fi-alový, ale ne to-uha
  • Dvouslabičná slova lze dělit jen pokud první část má minimálně dva znaky a současně druhá část minimálně 3 znaky včetně interpunkčních znamének (Pa-vel, ži-to,).

Dělit se nesmí

  • zkrácené jméno a příjmení (J. Suk, chybně J.-Suk)
  • zkrácený titul a příjmení (dr. Málek, chybně dr.-Málek)
  • zkratky (t.č., chybně t.-č.)
  • číslo (600 000, chybně 600-000)
  • číslo a značka [zkratka] (60 km, chybně 60-km)
  • datum v číselné podobě [v textové je možné dělit den s měsícem od letopočtu] (1. 12. 2002, chybně 1. 12.-2002, ale 1. prosince-2002 je správně)

Skryté dělení

tj. dělení bez užití rozdělovacího znaménka

  • na konci řádku nesmějí zůstat jednohláskové neslabičné předložky v, k, s, z, a nemají tam být ani slabičné o, u a spojky A, I, i. Výjimku tvoří samotné a.

Estetické zásady

  • počet spojovníků pod sebou nemá přesáhnout počet tří a nesmí být větší než šest. Za dělení se považují i řádky zakončené interpunkčními znaménky (tečka, čárka, středník a dvojtečka), jelikož pravý okraj sazby je jimi narušen stejně jako rozdělovacím znaménkem.
  • na konci řádky nesmí zůstat jen jedno písmeno (a-nabáze)
  • na začátku řádky nesmí zbýt jen dvě písmena (anabá-ze)
  • nežádoucí je dělení, při němž by vznikly výrazy zvulgarizovaného nebo jinak nevhodného významu (kni-hovna, spisova-tele, tlu-močit, ná-držka)
  • dělení slov je přijatelné na konci levé stránky v knize. Na konci pravé stránky se mu máme pokud možno vyhnout.

Formát tiskovin a úprava stránky

  • první dojem, kterým na nás kniha zapůsobí, je její přebal a formát. Je třeba přihlížet k estetickému dojmu, ale i k praktičnosti vzhledem k účelu tiskoviny
  • osvědčený je formát papíru s poměrem stran š : v = 1:1,618 (zlatý řez). Velmi podobný je jednoduchý poměr 2:3. Zajímavý je čtverec. U malých rozměrů působí zajímavě 1:2 nebo 5:9.
  • běžný uživatel počítače používá standardizované formáty papíru, které mu software nabízí
  • základní rozvržení stránky udává sazební obrazec
  • velikost plochy pro sazbu určujeme buď přímo nebo zadáním velikosti okrajů stránky. V horním okraji může být záhlaví, v dolním pata (zápatí). Okraj u hřbetu má být nejmenší, protože opticky se v otevřené knize okraje u hřbetu spojí. Největší má být dolní okraj.
  • číslování stránek bývá umístěno v záhlaví nebo v patě, případně ve vnějším okraji. Pravá stránka má liché číslo, levá sudé. Pravá stránka je významnější. Také plocha stránky nemá rovnoměrně rozdělenou pozornost čtenáře. Pravá horní a horní část stránky je významnější. Optický střed stránky leží výše než geometrický.
  • krytí prvního a posledního řádku v oboustranném tisku v průhledu a u protilehlých stránek se nazývá stránkový rejstřík. Řádkový rejstřík je krytí všech textových řádek.

     

  • konstrukce okrajů stránky
    vlevo: Klasická konstrukce okrajů stránky (horní okraj je 1/9 výšky stránky)
    vpravo: Optický střed stránky leží výše než geometrický
  • pro knihy určené k běžnému čtení je lépe volit papír zabarvený do tónu slonoviny nebo vaječné skořápky, než papír zářivě bílý. Na teplém tónu podkladu se vždycky čte lépe, než na chladně bílém podkladu.
  • významnou roli hraje i kvalita povrchu papíru a barevný tón tiskové barvy

Přehled částí knihy

  • každá kniha obsahuje titulní stranu, většina knih má obsah. Záleží na charakteru a obsahu knihy či brožury, které části obsahuje.
  • umístění v publikaci není u všech částí závazné, např. u odborné literatury je vhodné napsat obsah dopředu, u sbírky povídek může být vzadu.
  • obecně může mít kniha tyto části: patitul (předtitulní strana), titulní strana, vydavatelské záznamy, věnování, motto, obsah, předmluva, úvod, seznam zkratek, seznam literatury, seznam vyobrazení a přílohy
  • nejvýznamnější části i začátek vlastního textu musí být umístěn na pravé stránce.

Materiály použité při tvorbě tohoto referátu

  • přednáška RNDr. J. Preclíka Aplikační software na PC (MFF UK)
  • přednáška z typografie a zpracování textů (FS VUT Brno)
  • Zvoníček, J.: Stručná učebnice spisovatelství
  • jiná učebnice typografie >>

Máte jakýkoliv dotaz? Rádi vám pomůžeme.

Kontaktní formulář

Prosím vyplňte kontaktní osobu.
Prosím, napište nám vaši e-mailovou adresu.
Rádi Vás navštívíme. Chcete abychom přišli k Vám a společně projdeme Vaše představy?
Neplatný vstup
Neplatný vstup
Neplatný vstup
Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Kliknutím na "Odeslat" souhlasíte s tím, že Vaše osobní údaje budou uchovány v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů a použity pro veškeré potřebné účely firmy COLOR Studio.

Zde nás najdete